PROČ|je sebemotivace pro úspěch to nejdůležitější

RUNNÍ Zamyšlení, XV.týden, III.den

„Sebemotivace je snadnější, vnímáme-li svá rozhodnutí jako stvrzení svých vyšších hodnot a cílů.“ Charles DUHHIGG

SelfMotivationPosledních pět týdnů jsem se zde věnoval psychologii úspěchu. Měsíc prosinec chci věnovat tomu JAK, tyto poznatky o produktivitě využít v každodenním životě tak, aby dosažení úspěchu, bylo přirozenou volbou každého z nás a slovíčko MUSÍM bylo nahrazeno slovíčkem CHCI. Aby každý z nás kdo si přečte to, co zde každé ráno od 5:00 do 6:30 sděluji na základě osobně získaných vědomostí a poznatků z praxe, se alespoň na chvilku pozastavil a promítl si to CO právě přečetl, se svojí každodenní praxí. Aby slovíčko PROČ, bylo první na seznamu otázek, než začneme něco dělat. Tím totiž, nastartujeme svoji motivaci. Motivaci, která spouští rozhodnutí díky nimž si dokazujeme, že máme věci pod kontrolou  – a že míříme k cílům.

Představujte si své cíle. To, CO se stane nejříve. Potenciální překážky. JAK jim předcházet a CO by se mělo podle vás na konec udělat. Pak bude pro vás snažší, se rozhodnout  na co se zaměřit, když svůj plán začnete uskutečňovat. A nezapomeňte snít. Snít o budoucnosti v několika variantách. Díky tomu, budete lépe schopni se moudře rozhodnout. Nakonec hledejte informace, z různých zážitků, hledisek a názorů druhých lidí.

Jedině tak se naučíte rozpoznat určité možnosti, které mnohým lidem nepřipadají logické, ale díky kterým se stanete úspěšní v tom CO děláte a JAK to děláte. A to tom JAK, bude většina prosincových příspěvků.

Přeji vám úspěšný a pohodový den …

Vojtěch Novotný

Není to tak dávno kdy jsem každý den chodil do práce a budoval úspěšnou kariéru manažera korporátní společnosti. Každý den jsem se vzdělával a vytrvale pracoval i 12 hodin, abych dosáhl stanovených čísel business plánu “své” společnosti, pro dané odbdobí. Bez ohledu na naplnění vlastních potřeb a vizí. Jednoho dne, jsem souhlasil s dohodu o ukončení pracovního poměru a nastoupil na pracovní úřad. Následovalo několik měsíců, aktivního hledání zaměstnání, kde bych uplatnil svoje znalosti a dovednosti, ale s ohledem na moji “překvalifikovanost” jsem uplatnění nenašel. Díky tomu jsem čím dál více upadal do depresí a stresu vyvolaného obavami o budoucnost mojí a celé mé rodiny. Výsledkem bylo zjištění, že jsem prošel syndromem vyhoření se všemi jeho důsledky, které v roce 1974 popsal H. Freudenberg v článku "Staff burnout" v časopise Journal of Social Issues. Následovalo několikaleté období hledání příčin pozvolného procesu vyhoření, doprovázené vlastním studiem a odbornými konzultaceni. Až nakonec jsem v rámci projektu Flourish Institut vytvořil program Life Design, jehož cílem je přivést lidi k sobě tak, aby přestali hrát o své sny a aby si sami - uvnitř v sobě - uměli odpovědět na základní otázku “PROČ ráno vstávám z poslete…

>
%d blogerům se to líbí: