„Existuje pět základních vlastností, které dělají každý tým skvělý: komunikace, důvěra, kolektivní odpovědnost, starostlivost a hrdost. Rád si představuji každou z nich jako oddělený prst na pěsti.“
Mike KRZYZEWSKI, americký basketbalový hráč a trenér, 1947
Ve středečním příspěvku JAK | vybudovat úspěšný tým, který byl publikován na blogu stránek flo-in.com, jsem se věnoval otázce JAK fungují úspěšné týmy. V dnešním příspěvku se více zaměřím na psychologii uvnitř týmu spíže než na klíčové normy úspěšného týmu.
Všichni jsme součástí nějakého týmu. Ten úplně první tým je ten, který jsme si vybrali v den, kdy jsme přišli na tento svět. Rodina. Někdo v tomto týmu stráví 18 let, jiný 25 a další zase celý život. Většina z nás si však časem vybuduje svůj vlastní tým. Vlastní rodinu. A s příchodem dítěte začíná vše nanovo. Snad největší zatěžkávací zkouškou tohoto týmu je období adolescence našich dospívajících dětí. Jednoho dne se ráno probudíte a u snídaně mezi vámi sedí někdo jiný. Někdo, kdo se najednou snaží prosadit vlastní názor, nápad, myšlenku. Při její realizaci si pak vymezuje vlastní hranice, a tím se také většinou dopouští porušení pravidel a povinností – v lepším případě v rámci rodinného prostředí. Toto jeho chování pak náladě uvnitř rodiny – týmu moc neprospívá, o pracovní morálce ani nemluvě. Nechci zde rodinu srovnávat s pracovním týmem, ale jistá paralela zde určitě je.V pracovním týmu, na rozdíl od rodiny, nemusejí být všichni přátelé. A přesto jsou některé týmy více úspěšné než jiné. PROČ? Protože větší část jejich členů je více sociálně citlivá a to zajistí, že je každý slyšet. To vytváří pocit psychologického bezpečí. Profesorka Harvardu Amy EDMONSON říká: „Nejlepší taktikou JAK dosáhnout psychologického bezpečí je mít vůdce, který jde týmu příkladem.Je velice důležité vtáhnout členy týmu do děje, ať už tím, že se leader snaží, aby měl každý pocit, že je mu nasloucháno nebo zahájí schůzku slovy: … „možná, že na něco zapomenu, takže potřebuji, abyste mě sledovali a případně mě opravili‘ nebo vyzve někoho z týmu, kdo už dlouho nemuvil. To je ohromě důležité. Ve výzkumných studiích Edmonsonové se ukázalo, že týmy s nejsilnější atmosférou psychologického bezpečí byly zároveň těmi, ve kterých byli jejich leadeři vzorem pro naslouchání a sociální senzitivitu. Povzbuzovali členy týmu, aby se nebáli mluvit. Hovořili o svých emocích. Nepřerušovali v řeči ostatní a snažili se odhadnout, JAK lidé zareagují a pracovali na modifikaci těchto reakcí. Jestliže v týmu každý může říct CO potřebuje a je při tom dostatečně respektován členy uvnitř týmu, vzniká psychologické bezpečí. Atmosféra rozhoduje o úspěchu a stabilitě jednotlivce, týmu, společnosti a v konečném důsledku i rodiny.Přeji vám úspěšný, pohodový pátek a klidný víkend ….
