PROČ|JE PRO ÚSPĚCH TALENT DŮLEŽITÝ, NE PODSTATNÝ
„Osmdesát procent úspěchu spočívá v tom, pokračovat v započaté práci“ Woody Allen
S úspěchem je nejčastěji spojován talent. Věta „No jo, ten na to má talent – buňky“, nebo „Tobě to jde od ruky, protože ses pro to narodil“, nemá ale s úspěchen NIC společného. ANO talent je přirozenně daný. Talent ovlivnňuje, jak se rychle naše dovednosti zdokonalují – pokud pro to něco udělám. A to „něco pro to udělat“ můžeme definovat jako ÚSILÍ. Úsilí se podílí na vybudování dovednosti a současně, úsilí činí dovednost produktivní – o produktivitě jsem psal poslední tři týdny.
Takže lze konstatovat, že talent x úsilí = dovednost a zroveň, že dovednost x úsilí = úspěch. PROČ tedy nejsou všicni lidé úspěšní? PROČ někdo po čase, přestane vyvíjet úsilí v tom co začal dělat? Všichni přece známe tu větu „Když něco chceš, musíš pro to něco udělat!“ Problém není ani v MUSÍŠ ani v NĚCO. Problém je v tom, že neznáme svoji VÁŠEŃ. Neznáme svoje PROČ. A slovo vášeň obsahuje emoce. A emoce jsou vždy tím co nás „žene“ dopředu. Jedna z nejsilnějších pozitivních emocí „být šťastný“ je právě ten „motor“ který hledáme, ve smysluplnosti našeho konání a jednání.
ANO krátkodobě, lze emoce potlačit. Ne všechny činosti jsou zrovna spojeny s emocí „být štastný“. Např. mě dost vytáčí čekání ve frontách. PROČ? Protože čekám na to, abych mohl utratit své peníze. Zároveň mě právě čekání zbavuje možnosti vydělávat peníze na to, abych je mohl zase utrácet. PARADOX – JISTĚ. A i když vím, že pokladní za tu situaci zase tolik nemůže, protože to, že je fronta je o organizaci práce, za kterou je zodpovědný někdo jiný, tato situace mne nijak šťastným nečiní. I přesto, že nakupuji proto, abych naplnil své potřeby! A že je v některých zemích normální nestát ve frontě, mě vyprávela jedna moje známá, která léta žila v japonsku. Tam si totiž času nesmírně váží. V Japonsku je organizace času, spojována s jejich životním stylem – Ikigai. Výsledek fronty? Krátodobě potlačím negativní emoce, protože s danou situaci nic nenadělám a hledám něco, čím si mohu čekání z příjemnit, nebo smysluplně vyplnit.
Takže přátelé a kamarádi, až budete večer, doma v klidu přemýšlet nad dnešním dnem – co vám dal a co vzal, zkuste se zamyslet nad emocemi, které jste za den prožili. Možná že zjistíte že máte svoje PROČ – svoji vášeň v tom co děláte, a to je dobře. Zatraceně dobře. Protože pokud ne, potom máte problém, kterému se na konci říká syndrom vyhoření.
Přejí vám úspěšný a pohodový den…..
