PROČ|JE PRO ÚSPĚCH DOBRÉ ZNÁT SVOJE ZÁJMY?
„Volný čas tvoří nejdůležitější část našeho života.“Denis DIDEROT
TALENT, ÚSILÍ, DOVEDNOST, VÁŠEŇ. To vše jsou předpoklady pro ÚSPĚCH. Ale KDE se berou a PROČ do toho všeho ještě zohlednit ZÁJMY? Jednoduše proto, že NIC se nerodí ze dne na den. A úspěch už vůbec NE! Chceme-li být úspěšní, a ukažete mi někoho kdo nechce, pak potřebujeme zapojit životní VÁŠEŇ-EMOCE-PROČ. A to pro naši práci vyžaduje “trohu” usilí. Úsilí vynaložené na objevování, rozvíjení a celoživotní prohlubováním zájmů. Otázka za milion tedy zní: “KDY A KDE ZAČÍT HLEDAT SVOJE ZÁJMY?”
Carol DWECK americká psycholožka a profesorka, která se mimo jiné zabývá osobním rozvojem a teorií inteligence uvádí, že nejdůležitějším obdobím pro tvorbu zvyků a návyků je období mezi čtrnáctým, až sedmnáctým rokem, kdy je mozek nejvíce neuroplastický. Zvyky a návyky vytváříme na základě našich ZÁJMŮ. Ale mějme na paměti, že ani veleúspěšní jedinci neměli v tomto věku úplně jasnou představu o své životní vášni. V tomto věku si teprve začínáme uvědomovat CO nás baví a co ne.
Svůj ZÁJEM také nezjistíme na základě svého sebepoznání, ale na základě každodení reality okolního světa. Nemůžeme se přinutit aby nás něco bavilo, ale někdy stačí povšimnutí, že nás NĚCO začíná zajímat.
Po počátečním objevení zájmu následuje období rozvoje. V tomto období, které trvá poměrně dlouho, je více než důležité, aby následovala řada podnětů, které upoutají naši pozornost zas a znova (tzv. Krátkodobé cíle). Tady hlavní roli hraje podpora. PROČ? Protože jako začátečníci ještě pořád zjišťujeme, zda chceme v určité věci pokračovat, nebo ne. Tady nejvíce záleží na mentorech. Učitelích, trenérech a samozřejmě na nás rodičích.
Je to otrava, že knám životní vášeň nepřijde na ráz, jako zjevení, bez nutnosti ji aktivně rozvíjet? Nevím. Realita je prostě taková. Naše zájmy jsou na začátku velmi křehké a neurčité a potřebují hodně času a pozitivních emocí – zážitků, chcete-li úspěchů, pro dlouhodobí rozvoj.
A na konec, jeden příklad za všechny. Náš syn je na sportovní škole. Od mala jej vedeme ke sportu, ne proto aby se mu na hrudi houpala zltá olympijská medaile, ale prostě proto, aby získal správné návyky. Mimo jiné jsme zkusili hrát hokej. Na začátku nadšení a zábava. Nakonec frustrace. PROČ? Protože v mladších žácích seděl při zápasech na střídačce. To pro co trénoval, nakonec ztratilo svůj smysl jenom pro první místo v tabulce. Jeho sebevědomí šlo dolu, protože neuměl hrát v časové tísni. A neměl ani prostor si v realném “světě” – zápase, ověřit svoje dovednosti. Vydžel to tři roky! Pak pověsil busle na hřebík. Bez ohledu na finance a čas je na tom všem smutné, že se v tomto věku upřednostnili výsledky před zábavou a hrou. A to se v konečném důsledku hlavně podepsalo na sebevědomí dítěte. Takže pozor na mentory, jejich úspěch poznáte podle konzistentce jejich týmu, ne jedinců….
Přeji Vám krásný a úspěšný den…..
