No menu items have been found.

flo-in

BURNOUT - Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření (také syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti, angl. burnout) byl *poprvé popsán v roce 1974 H. Freudenbergerem* v článku "Staff burnout" v časopise Journal of Social Issues. Existují různé definice, např. ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka pomáhajících profesí nebo vyhoření jako výsledek procesu, v němž lidé velice intenzívně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení. Všechny definice se shodují v několika následujících bodech:


  • Jedná se o psychický stav, prožitek vyčerpání.
  • Vyskytuje se zvláště u profesí obsahujících práci s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení.
  • Tvoří ho řada symptomů především v oblasti psychické, částečně i fyzické a sociální.
  • Klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava.
  • Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu
  • Nejpodstatnějším znakem je posledně zmiňovaný chronický stres vycházející z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního okolí atd. Profese je charakteristická vysokými nároky na výkon bez možnosti delší úlevy a závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností a nasazením, někdy s pociťováním „poslání“ profese.

Vyhoření je důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi ideály a skutečností.

Syndrom vyhoření není oficiálně uznaná diagnóza dle Mezinárodní klasifikace nemocí a nelze ho proto považovat za duševní onemocnění. O jeho zavedení do diagnostických klasifikací duševních poruch se zatím jen vede diskuse.

Fáze 

Samotné vyhoření je výsledek dlouhého pozvolného procesu, který má následující fáze:

1. Předfáze - jedinec pracuje co nejlépe, snaží se, přesto má pocit, že požadavkům není možné dostát a jeho snaha není dostatečně ohodnocena. Tato fáze představuje jakési podhoubí pro vznik syndromu vyhoření.

2.  Fáze - pocit, že jedinec nic nestíhá, jeho práce začíná ztrácet systém.

3.  Fáze - vyskytují se symptomy neurózy (např. úzkost) spolu s pocitem, že jedinec stále musí něco dělat, přičemž výsledkem je chaotické jednání.

4. Fáze: pocit, že „něco uděláno být musí“, mizí a nahrazuje ho opačný pocit – že se nemusí nic; pouhá přítomnost druhých lidí jedince dráždí, přidružuje se ztráta veškerého nadšení a zájmu, převládá únava, zklamání a vyčerpání.
Přízn​​​​​aky

Zvláště v poslední fázi se vyskytují tyto příznaky:

  • únava a pokles výkonu
  • deprese a úzkosti
  • poruchy paměti a soustředění
  • poruchy spánku
  • tělesné potíže (trávicí trakt, dýchací soustava, sexualita, kardiovaskulární systém…)
  • nespokojenost, dysforie, neschopnost uvolnit se
  • tendence k návyku na psychoaktivní látky (alkohol, tabák…)
  • snížení sebedůvěry a poruchy v interpersonálních vztazích

Je to tedy stav, kdy se vyskytuje ztráta činorodosti a poslání, pocity zklamání, hořkosti při hodnocení minulosti. Jedinec ztrácí zájem o svou práci i o osobní rozvoj, spokojuje se s každodenním stereotypem, snaží se pouze přežít, „nemít problémy“, je emočně „oploštělý“, dochází k redukci tvořivosti, iniciativy a spontaneity, převažují negativní pocity od hostility po depresi, přidružují se i somatické potíže.

Vyhoření postihuje lidi z pomáhajících profesí, nejčastěji pak lékaře, zdravotní sestry, učitele, psychology, sociální pracovníky, manažery, policisty, programátory, architekty atp.



Prevence a léčba


Při prevenci vyhoření je důležitý vlastní postoj člověka k práci. V práci má být samozřejmě pociťován smysl, ale neměla by být jediným cílem, smyslem a zájmem v životě člověka. Důležitá je sociální opora (společenská podpora) osoby, které hrozí vyhoření, jejímiž hlavními zdroji jsou: funkční rodina, kolegové v zaměstnání, přátelé, zájmy a celkově trávení volného času včetně aktivního i pasivního odpočinku (zábavy).


Při léčbě vyhoření se také využívají psychologické (především psychoterapeutické) přístupy - zejména přeučení k smysluplnějšímu postoji jak v osobní oblasti života, tak i v té pracovní, kde trávíme 3/4 našeho života.


LifeDesign - vaše cesta k úspěchu


Copyright 2018, Flourish Institute s.r.o.

>