Není to tak dávno, kdy jsem každý den chodil do práce a budoval úspěšnou kariéru manažera korporátní společnosti.

Každý den jsem se vzdělával a vytrvale pracoval i dvanáct hodin, abych dosáhl stanovených čísel business plánu “své” společnosti pro dané období. Bez ohledu na naplnění vlastních potřeb a vizí. Jednoho dne jsem souhlasil s dohodu o ukončení pracovního poměru a nastoupil na pracovní úřad. Následovalo několik měsíců aktivního hledání zaměstnání, kde bych uplatnil svoje znalosti a dovednosti, ale s ohledem na moji “překvalifikovanost” jsem uplatnění nenašel.

Díky tomu jsem čím dál více upadal do depresí a stresu vyvolaného obavami o budoucnost mojí a celé mé rodiny. Výsledkem bylo zjištění, že jsem prošel syndromem vyhoření se všemi jeho důsledky, které v roce 1974 popsal H. Freudenberg v článku „Staff burnout“ v časopise Journal of Social Issues. Následovalo několikaleté období hledání příčin pozvolného procesu vyhoření doprovázené vlastním studiem a odbornými konzultacemi.

Až nakonec jsem v rámci projektu Flourish Institut vytvořil program LifeDesign, jehož cílem je přivést lidi k sobě tak, aby přestali hrát o své sny a aby si sami – uvnitř v sobě – uměli odpovědět na základní otázku “PROČ ráno vstávám z postele…