PROČ|ATMOSFÉRA V TÝMU ROZHODUJE O JEHO ÚSPĚCHU
„Existuje pět základních vlastností, které dělají každý tým skvělý: komunikace, důvěra, kolektivní odpovědnost, starostlivost a hrdost. Rád si představuji každou z nich jako oddělený prst na pěsti.“ Mike KRZYZEWSKI, americký basketbalový hráč a trenér 1947
Včera jsem zde publikoval příspěvek JAK|VYBUDOVAT ÚSPĚŠNÝ TÝM, ve kterém jsem zmínil CO zjistili výzkuníci Googlu v rámci projektu Aristoteles. Dnes se více zaměřím na psychologii uvnitř týmu.
Všichni jsme součástí nějakého týmu. Ten úplně první tým, je ten, který jsme si vybrali v den kdy jsme přišli na tenhle svět. Rodina. Někdo v tomto týmu stráví 18 let, jiný 25 a další zase celý život. Většina z nás, si však časem vybuduje svůj vlastní tým. Vlastní rodinu. A s příchodem dítěte začíná vše nanovo. Snad největší zatěžkávací zkouškou tohoto týmu, je období adolescence našich dospívajících dětí. Jednoho dne se ráno probudíte, a u snídaně mezi vámi sedí někdo jiný. Někdo, kdo se najednou snaží prosadit vlastní názor, nápad, myšlenku. Při její realizaci si pak vymezuje vlastní hranice a tím se také většinou dopouští porušení pravidel a povinností v lepším případě v rámci rodinného prostředí. Takovéto jeho chování, pak náladě uvnitř rodiny – týmu moc neprospívá, o pracovní morálce už ani nemluvě. Nechci tady rodinu srovnávat s pracovním týmem. Ale podívejme se na to prosím, trochu s nadhledem.
V pracovním týmu, na rozdíl od rodiny, nemusejí být všichni přátelé. A přesto jsou některé týmy více úspěšné než jiné. PROČ? Protože větší část jejich členů je více sociálně citlivá a to zajistí, že je každý slyšet. To vytváří pocit psychologického bezpečí. Profesorka Harvardu Amy EDMONSON říká: „Nejlepší taktikou, JAK dosáhnout psychologického bezpečí je, mít vůdce, který jde týmu příkladem. Sice to může někomu přijít nepodstatné, ale když se vůdce snaží, aby měl každý pocit, že se mu naslouchá, nebo zahájí schůzku slovy, ‚možná že na něco zapomenu, takže potřebuji, aby jste mě sledovali a a případně mě opravili‘, nebo vyzve někoho z týmu, kdo už dlouho nemuvil. To je ohromě důležité“ Ve výzkumných strudiích Edmonsonové se ukázalo, že nejčastěji byly týmy s nejsilnější atmosférou psychologického bezpečí, zároveň těmi, kde byli jejich vedoucí také vzorem pro naslouchání a sociální senzitivitu. Povzbuzovali lidi, aby se nebáli mluvit. Hovořili o svých emocích. Nepřerušovali v řeči ostatní a snažili se odhadnout JAK lidé zareagují a pracovali na modifikaci těchto reakcí. Jestliže v týmu každý může říct, CO potřebuje s podporou sociální senzitivity uvnitř týmu, vzniká psychologické bezpečí. A psychologické bezpečí – nebo také atmosféra uvnitř týmu, rozhoduje o jeho úspěchu či neúspěchu, zrovna tak jako o stabilitě rodiny.
Přeji vám úspěšný a pohodový den ….
