CO | odhalují konce
“Jestli chcete šťastný konec, musíte samozřejmě včas zastavit příběh.” Orson WELLES
O víkendu jsme zapálili první letošní svíčku na adventním věnci a to znamená jediné - rok 2018 se přehoupl do svého posledního měsíce. Spousta z nás začíná bilancovat, někteří už plánují nebo mají naplánovaný rok 2019. A přestože s každým koncem přicházejí i nové začátky, jsou to právě konce, které ve skutečnosti utvářejí naše chování.
Konce - a nejen ty kalendářní - mohou působit jako pozitivní síla. Mohou nám pomoci nabrat energii k dosažení cíle, vyškrtnout ze života to, CO není podstatné a povznést ducha ne jednoduchým hledáním štěstí, ale komplexnějším účinkem dojetí. Konce stejně jako uzavírání a vyvrcholení odhalují cosi, co je vlastní lidské podstatě: Na konci usilujeme o to, abychom našli význam. Na konci nám vesměs dodává energii snaha překlenout ten kousek, který nám ještě zbývá. Konce nám pomáhají kódovat - zaznamenávat zkušenosti a zážitky, zhodnotit je a rozpomínat se na ně.
JAK využít síly zakončení, uvést ji do každodenní praxe a kde můžete snadno věci ukončit? Začněme už dnes při konci pracovního dne. Místo rychlého úprku domů si během dvou, tří minut sepište, čeho jste od rána dosáhli, protože to, že děláme pokroky, je v práci ten největší zdroj každodenní motivace. Poslední dvě minuty věnujte náčrtu plánu na další den. Pomůže vám to zavřít za dneškem dveře a nabrat tolik potřebnou energii na zítřek.
Ještě snazší způsob JAK docenit sílu zakončení a vylepšit vlastní schopnost vytvářet konce: sáhněte do poličky pro některé své oblíbené knihy a nalistujte konec. Přečtěte si poslední věty. Přečtěte je znovu. Chvíli nad nimi přemýšlejte. Možná si je rovnou vtisknete do paměti…
“A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.”
- Velký Gatsby, Francis Scott Fitzgerald
Většina lidí dělá to stejné. Pokud chtějí změnu v práci, dívají se na volná pracovní místa a hledají zaměstnání, které by podle všeho byli schopni získat. Popravdě, jde o jeden z nejhorších způsobů JAK změnit práci a také má nejnižší míru úspěšnosti. Jde o pouhé lapání po čemkoli, CO je na dosah a je velice nepravděpodobné, že takto plánovaná změna povede k dlouhodobé spokojenosti. Pokud opravdu chcete změnit práci – a nemusí jít přímo o změnu zaměstnavatele či změnu ve vaší kariéře, nemůžete vědět CO za změnu chcete, dokud nezjistíte, CO byste mohli chtít. Ptejte se sami sebe, zda opravdu chcete změnit profesi, zaměstnvavetele či dokonce obor. Obrovské množství lidí se totiž zasekne na první dokonalé nebo jediné myšlence, která vyřeší problém, zodpoví otázku a dostane je ze situace ve které se právě nacházejí. Přesvědčení o existenci jediné správné myšlenky vede k obrovskému stresu a nerozhodnosti.
Odhadem v práci za celý život strávíme zhruba 90 – 120 tisíc hodin a nebaví-li vás vaše práce, pak s vaším životem to nebude o nic lepší. Pokud, se ale opíráte o vaše silné stránky, jste často ve stavu plynutí – flow, pak vás danná činost nabíjí aenergií a domů se vracíte s vyšší hladinou energie než ráno před odchodem. Je tedy důležité věnovat pozornost tomu JAK moje práce odpovídá mým hodnodotám a prioritám – JAK souvisí s mojí osobností a s tím v CO věřím. JAK tedy zjistit, které typy pracovní činnosti mne motivují a které ne? Vždyť den, je plný mnoha okamžiků. Některé z nich jsou skvělé a některé zase nestojí za nic a většina je někde mezi tím. A protože jsem jako většina lidí, také jsem podobným věcem něvěnoval příliš velou pozornost až do doby vyhoření. Takže?
Pak je tu jakési jádro pozornosti – kognitivní sval, umožnující nám sledovat nit nějakého příběhu, dokončit úkol, učit se, nebo tvořit. To vše nás stojí energii. Mozek je totiž velice hladový orgán, který vyžaduje obrovský přísun energie. Ze zhruba dvou tisíc kalorií, které za den přijmeme, spotřebujeme na provoz mozku pět set kalorií. Nelze se tedy divit, že způsob jakým investujeme svou pozornost je zcela rozhodující. Ať již ve vazbě na naše počínání, ale také ve vazbě na dostatek či nedostatek naší energie během dne.